Divadlo RePublika's video: Jak se do lesa vol tak se z lesa korona

Píseň "Jak se do lesa volá, tak se z lesa korona" vznikla během karantény a náš technik Jára Durďák v ní tak trochu jinotajně reaguje na dění v naší republice v době korona-krize. Jak se do lesa volá, tak se z lesa korona Co to vítr vzduchem nese, korona je už i v lese, zvířátka se zpočátku moc nebojí. Panika však začne stoupat hned, jak sojka se rozhouká, že pavouci vstupy zasíťují. Ptáci ruší lety na jih, mravenci si kufry balí, v mraveništi jich prý může zůstat jenom do stovky. Zatím netopýr se hájí, že prý nepravého mají, a vzpomíná na rakouské sjezdovky. Co to vítr vzduchem nese, karanténa je i v lese, hlavní Čáp hned nechal svolat tiskovku. Mával křídly vlevo vpravo, všichni řvali hurá bravo, medvěd Hamánek hrál zatím na schovku. Slavík se zase dušuje, že roušky všem sám ušije, Straka ta zas v hnízdě sbírá drobky financí. Jejich volič slastně jásá, je to krása tahle spása, bez nich byli bychom takhle malincí. Co to vítr vzduchem nese, zmatek totální je v lese, hlavní ptáci na ničem se neshodli. Nová nařízení posté, támhle Hřib už z toho roste, ježkovi se rouška chytla do bodlin. Žába z rybníka kváká Svěráka, "Není nutno", když je smutno, dej si dezinfekce aspoň Žufánek. Než ti JUDr. Datel dá pokutku, "Za pakatel", ano vskutku, hřebíček do rakve pro spánek. Co to vítr vzduchem nese, spásu, honem, modleme se, Rákosový les dal roušky z umělin. Klaníme se všichni svorně, když v tom někdo šťouchne do mě: "Hele, my jsme na něj zapomněli." On se támhle schovat snaží, zlý Ovčák u nory stráží, uvnitř Jezevec je schoulen pod dekou na palandě. Dva páry bot u postele stojí, "Kdo není sám, se nebojí", šeptá milostně do ouška pandě. Co to vítr vzduchem nese, lidi, hej, nezblázněme se, potřeba je brát to trošku s nadhledem. Vzít to dobré z všeho toho, i když není toho mnoho, a až to skončí, tak to zase rozjedem!