News of the Patriarchate's video: Ko eny Synody o Amazonii

Synoda o Amazonii s přijetím ducha pohanství do nitra církve i do svaté liturgie je totální zradou podstaty Kristova evangelia i celého křesťanství. Jde o skrytý, ale oficiální převod Kristovy církve do anticírkve New Age. Tento moment vrcholného zločinu a zrady si ale vyžaduje odvedení pozornosti, a proto byl spuštěn chaos s otázkou zrušení celibátu. Má předem zablokovat Boží výzvu k pravdivému pokání a obrodě církve. K pokání, hlavně z 1. přikázání, z hříchů modlářství, vybízeli už proroci. Hřích modlářství nazývali duchovním smilstvem a Bůh zaň národ trestal válkami i babylonským zajetím. Jaké kořeny má duch lži a hereze, který nyní ovládá církev a je koncentrován v Bergogliovi a jeho týmu? Kořeny sahají přes synkretistické setkání s pohany v Assisi (1986) až k II. vatikánskému koncilu a jsou napojeny na heretický proud neomodernismu (20. stol.), modernismu (19.−20. stol.) a osvícenství (18.−19. stol.). Tento heretický proud, který vešel do nitra církve, se snažil zastavit svatý papež Pius X. encyklikou Pascendi Dominici Gregis (1907). Jeho heslem bylo: Všechno obnovit v Kristu! Obnova Božího lidu tehdy nastala jednak úctou k Božskému Srdci Páně a prvními pátky v měsíci, spojenými s pokáním, a jednak úctou ke Kristu Králi, především v Mexiku. Tehdy (1929) mnozí zůstali věrni Kristu i za cenu mučednické smrti. Na listině heretických modernistů byl v roce 1911 i prof. Angelo Roncalli, budoucí Jan XXIII. Po smrti Pia X. obnova církve pomalu ochabovala. Otrávený proud modernismu začal skrytě progresovat. Za Pia XI. byl Roncalli poslán de facto za trest jako vizitátor do Bulharska a pak do Turecka. Později se ale vítr obrátil a latentní heretik Roncalli se stal papežem Janem XXIII. Kardinálové jako by byli paralyzováni a nebyli schopni respektovat, že dle věroučné buly Pavla IV. ten, kdo byl v minulosti heretikem, nemůže už zastávat úřad v církvi. Kdyby byl heretik vybrán, volba je neplatná, i kdyby byl za papeže zvolen jednohlasně. Všechno, co heretik koná, je neplatné a neúčinné – uvádí bula. Duch apostaze, který se s Janem XXIII. dostal k moci, využil šanci a byl svolán koncil pod heslem „aggiornamento“ – přizpůsobení se světu, tedy opak pokání. Do nitra církve byl přijat duch světa a postupně vyhnán Duch svatý. Otrávené ovoce dnes dovršuje apostata Bergoglio Synodou o Amazonii. Koncil byl povinen řešit aktuální problém, a to označit a odsoudit znovu rozšířené hereze modernismu. Toto podstatné koncil neučinil a svým mlčením de facto vytvořil prostor pro invazi heretického proudu. A to je zločin! Heretický proud, reprezentovaný protestantem Bultmannem, přešel do katolické církve. Jan XXIII. ustanovil liberální teology za moderátory koncilu. Koncil tehdy ještě díky zdravé atmosféře v katolické církvi nemohl realizovat to, co už nyní páchá Bergoglio. Přesto však koncil postavil základní pilíře pro etapovitý masový odpad a rozklad církve. Odvolávat se proto dnes na autoritu II. Vaticana proti heretické činnosti Bergoglia je směšné! Bergoglio se pokládá za pravého interpretátora a realizátora II. Vaticana a skutečně jím je. To, že koncil obsahoval některé pravověrné dokumenty, nic nemění na tom, že duch byl už odpadlický a program heretický. O tom svědčí zvláště dekret Nostra aetate, Dignitatis Humanae a další. Koncil dvojznačnými pojmy a mlčením dal prostor heretickému proudu neomodernismu. Na teologické školy se dostal duch hereze a začaly být popírány základní pravdy víry. Koncil navíc dekretem Nostra aetate prosadil, aby do vakua nevěry a pochybností vstoupil nový duch – duch pohanství. Nyní se už máme podle vzoru Amazonie místo pravému Bohu klanět modlám, démonům a samotnému ďáblu. Má-li nastat pravdivá obnova a reforma církve, II. vatikánský koncil musí být vyhlášen tím, čím v pravdě byl, tedy heretickým. Za heretiky musí být posmrtně vyhlášeni tři tzv. svatí papežové, a to Jan XXIII., Pavel VI. a Jan Pavel II., a musí být oficiálně vyloučeni z církve. Jejich kanonizace je neplatná i proto, že ji vyhlásil zjevný heretik a apostata Bergoglio. Jaké jsou argumenty pro vyloučení tří papežů z církve? Jan XXIII. naprogramoval proces zvratu uvnitř církve pod heslem aggiornamento – přizpůsobení se světu. Nekonal, co byl povinen konat, a to postavit se proti herezím neomodernismu. Podobnou vinu měl papež Honorius, který mlčel k herezi monotheletismu a za to byl posmrtně vyloučen z církve. V 60. letech vypukla invaze okultismu a s ním i pohanství. Hinduismus se šířil skrze jógu, buddhismus skrze orientální filosofie, meditace a bojová umění. Tento proud neopohanství masově strhával dezorientované křesťany na scestí falešného duchovna. Jan XXIII. na to nijak nereagoval. To je zločin! Navíc duchem aggiornamenta těmto jedovatým proudům otevřel dveře do nitra církve. Jan XXIII. odmítl zveřejnit třetí fatimské tajemství, které se týkalo vnitřního rozkladu církve, který on sám započal. Pavel VI. zneužil papežskou autoritu k zmanipulování závěrečných dokumentů koncilu a pak k jejich schválení.