Petr Matějka's video: Blues Mystery v ji nsk m klubu Tango dne 31 5 2014

Na tuhle kapelu z Trutnova jsem se obzvláště těšil. Poprvé hráli v Tangu v dubnu a já na ně již tenkrát civěl jako na zjevení. Občas už po prvních tónech vycítím, zda je v kapele něco výjimečného, nebo je to jen jedna z mnoha. V Tangu se střídají kapely lepší i horší, vesměs plus-mínus dobrý, někdy však přicházejí extrémy, a to v obou směrech. O těch mínusových mluvit nechci, koneckonců jde o můj vlastní vkus, který nemusí každý sdílet, ale o ten extrémně kladný prožitek se podělit musím. Když se na pódiu Tanga v sobotu 5. dubna objevila ústecká Kristýna, byl jsem příjemně překvapen folk-rockovým soundem. Po ní nastoupivší brněnský Zylwar potěšil typickým moravským rockem. Ale neumím popsat to mrazení po těle, tu husí kůži a pocit slastného opojení, když se jako třetí v pořadí objevila trutnovská blues-rocková čtveřice Blues Mystery. Už během večera jsem okukoval jejich čekající aparaturu, která slibovala mnohé, ale stále jsem tomu moc nevěřil. Nástrojové vybavení nemusí být vždy v přímé úměře s kvalitou muziky. Někdy na stage vyleze kapela s vybavením, za které by se nemusel stydět lecjaký profík, ale ta úměra je krutě nepřímá. Tak jsem si prostě počkal, a už při prvních tónech jsem měl takové mravenčení v těle, že kdo tam nepřišel, ten se připravil o nefalšované lidské štěstí. Precizní souhra tří nástrojů, kde mě doslova zatloukl do země kytarista Ondra, byla prostě jedinečná. Při troše fantazie jsem se rázem ocitl v atmosféře 60. let a viděl bluesové a rockové legendy těch nejzvučnějších jmen. Tohle se nedá popsat slovy, to se musí zažít. Jako třešnička na dortu pak byla jejich reakce na moji chválu, ze které vyznělo něco v tom smyslu, že "to vlastně ani nebylo nic zvláštního, ale že moc děkují." Inu, tak už to v životě chodí: Kdo opravdu umí, bývá skromný. A někdy naopak. Druhé vystoupení kapely Blues Mystery 31.5.2014 jsem si samozřejmě nenechal ujít. Bylo opět zařazeno jako třetí v pořadí, za kapely Neodůvodnitelná lítost a Voliéra. Můj další zážitek s Blues Mystery byl naprosto stejně úchvatný jako v dubnu. No, a protože se sám pokouším hrát na kytaru, musím přiznat, že jsem nejvíce sledoval kytaristu Ondru, jak na svého Fendera American Stratocaster přes aparát Mesa Dual Rectifier, se zavřenýma očima a vlasy přehozenými přes tvář, kouzlí rychlá virtuózní sóla. Do toho přesné Láďovy bicí a Goyova basa Fender American Jazz Bass, které nedávaly zpěváku Radkovi jinou možnost, než s takovou perlou za zády vysmahnout vytříbený bluesový feeling. Při předposlední písničce se na pódiu nečekaně objevil člověk z publika, který překvapené kapele do jejich písně zahrál na flétnu jako Ian Anderson z Jethro Tull - a zahrál dobře. Ještě musím podotknout, že při produkci byl tak perfektně nastavený zvuk, že byl slyšet každý muzikant a přitom se během tance dalo normálně povídat, takže není pravda, že se klub Tango nedá dobře nazvučit. Prostě nádhera, pánové - byla to čest s vámi zase pobejt.